Mission Readiness Test – atesty IRO ve specializaci plochy, Logatec, SL, 10. – 12. 4. 2015

Ve dnech 10. až 12. 4. 2015 se poprvé v historii konaly mezinárodní atesty záchranných psů ve vyhledání ztracených osob v plochách (Mission Readiness Test) v rámci Mezinárodní záchranné organizace pro záchranné psy IRO.
Do slovinského městečka Logatec se sjelo čtrnáct psovodů ze Slovenska, Rakouska, Maďarska, Chorvatska a Slovinska, šest posuzujících pro pachové práce, dva pro první pomoc člověku a psovi a dvoučlenný záložní tým úředníků IRO, kteří měli na starost veškerou logistiku na akci. A pochopitelně spousta pořadatelů, kteří zastávali pozice vedoucích stanovišť, figurantů, operátorů GPS, řidičů apod. V Logatci je umístěno velké středisko válečných veteránů s dostatečnou ubytovací kapacitou pro všechny jmenované, s kuchyní a prostorem pro parkování vozidel. K dispozici byly také místnosti pro předávání informací startujícím, pro testování znalostí prvních pomocí a pro zkoušku práce s GPS.
Aby psovod se svým psem uspěl, musel za čtyřicet osm hodin třikrát nasadit svého psa v terénu a najít dostatečný počet osob. Tady je nutno zdůraznit, že i když v pravidlech najdete větu o tom, že sedmdesát procent nálezů může stačit k úspěchu, v praxi tomu tak nemusí být. V součtu s ostatními chybami bylo tentokrát možno minout maximálně jednu osobu. Psovodi počet hledaných figurantů neznali, až po akci se dověděli, že mohli nalézt maximálně osm ukrytých pomocníků. Nakonec ani tento počet jednomu z nich nestačil, protože nesplnil jeden z minoritních úkolů, v jeho případě práci s GPS. MRT splnilo celkem deset psovodů se svými psy.

A jak vypadaly pachové práce?
Psovod obdržel před každým hledáním scénář, mapku a navigační přístroj, ve kterém měl nahrané hranice vymezeného terénu. V rámci časového limitu se mohl zeptat na doplňující informace, zjistit si směr větru, rozhodnout se pro směr a způsob hledání a oznámit posuzujícím svou taktiku. Po uplynutí času nebo po samostatném rozhodnutí o ukončení práce před limitem pak předal posuzujícím informace o nalezených osobách a případné důležité poznatky pro „následujícího“ psovoda, který by byl v praxi nasazen po něm.
Pánové Andreas Quint (DE) a Lászlo Balázs (HU) posuzovali noční práce. Terén o velikosti cca čtyř hektarů obsahoval střídavě dvě nebo tři hledané osoby, ale taky rušivé vlivy v podobě „nepříliš inteligentního“ dřevorubce, se kterým nebyla jednoduchá komunikace a velký oheň na kraji terénu. V jeho blízkosti ležel jeden z figurantů a ne všem psů se jej podařilo vyhledat.
Na tomto stanovišti se hledalo maximálně šedesát minut.
Dvojice Tomislav Marevič (HR) a Dušan Weber (SL) střežili čtyřkilometrovou cestu, v jejíž těsné blízkosti (do tří metrů) se také daly v limitu devadesáti minut objevit dvě až tři ukryté osoby. I když se to může zdát jednoduché, je nutné si uvědomit, že není možno hodinu a půl na trase čtyř kilometrů neustále revírovat tři metry doprava – tři metry doleva. Stačila tedy momentální nepozornost nebo nesoustředěnost psa, aby minul figuranta. Během dne také bylo nepříjemné velmi teplé počasí, které přišlo prakticky ze dne na den. Ačkoliv se může zdát, že orientace na cestě dlouhé 4 km není problém, pro některé psovody toto problémem bylo. Čtyři kilometry totiž nevedly po rovné asfaltce, ale šlo o lesní cestičky, které se různě křižovaly a tak se účastníci museli kromě psa věnovat i navigačnímu přístroji.
Denní práci posuzovali Zsófia Pritchard (GB) a náš člen Pavel Šabacký (CZ). Psovod, který dorazil na jejich stanoviště, získal informace o ztracené skupině jezdců na koních (zvířata se vrátila sama zpět) a o prostoru určenému k prohledání. Terén představoval cca šest hektarů lesa plného strží, balvanů, skalisek, čas na prohledání byl maximálně šedesát minut.

Pavel Šabacký napsal pár postřehů z posuzování této významné akce:

Většina psovodů se před nasazením psa k prohledávání správně ptala na obecné otázky, jako je bezpečnost psovoda a psa, přítomnost zdravotníků, jména, pohlaví a věk hledaných, případný signál ukončení práce. Jakmile ale došlo na otázky vyplývající ze situace, nereagovali už všichni dost pohotově. Hned chvíli po prvním vyslání potkal psovod osobu venčící svého psa v lese. Správně se měl představit, zeptat se civilisty, zda v lese někoho neviděl, dát mu na sebe nebo na vedoucího zásahu kontakt a požádat jej, aby zavolal, pokud by kohokoliv potkal. Zároveň ho měl požádat, aby nejkratší cestou opustil vymezený prostor.
Podobně jen někteří získávali správné informace od nalezených osob. Nebylo mnoho těch, kteří zjišťovali, jestli je psem označený člověk opravdu ze skupiny jezdců a jestli neví, kde jsou ostatní a kolik jich vlastně bylo. Na druhé straně téměř všichni zjišťovali zdravotní stav, jméno a věk obětí a předávali je do péče záchranného týmu. Ne všichni během práce prověřovali směr větru a jejich práce s navigací často nebyla na dobré úrovni, ale nikdo se neztratil a při závěrečném briefingu dokázali téměř všichni zakreslit do mapky místa nálezů. Informace pro následujícího psovoda nebyly vždy správné nebo dostačující, účastníci vycházeli především ze záznamu postupu v GPS, ale tam byla zaznamenána pouze trasa psovoda ne pokrytí psem. Celkově lze říci, že ze čtyř neúspěšných týmů byl třikrát na vině psovod a jen jednou pes, kterému nevydržela po dobu dvou dnů kondice.

Pavel Šabacký