Mistrovství světa záchranných psů IRO, AAlborg, DK, 23. – 27. 9. 2015

Letošní Mistrovství světa záchranných psů IRO se konalo v dánském AAlborgu. Bohužel reprezentace naší organizace nebyla na tuto soutěž přijata z kapacitních důvodů, na mistrovství však posuzoval náš člen Pavel Šabacký jako pomocný rozhodčí pro plošné vyhledávání. Jeho hodnocení Mistrovství světa si můžete přečíst níže:

Mistrovství světa IRO 2015 v Aalborgu (Dánsko) bylo jedním z nejlepších světových šampionátů, co se týče terénů a jejich přípravu.Poslušnost probíhala na perfektní zelené ploše s tribunou pro diváky a prakticky na kontakt s terény pro sutiny i plochy.Jediní stopaři cestovali poněkud dál, ale ti jsou na to zvyklí. Stopy byly pokládány v trávě, ale vedly místy i přes les nebo vyšším porostem. Problémy dělaly identifikační předměty a značení osob, proto byly bodové hodnoty poměrně nízké, jen tři nejlepší se pohybovali ve vyšších sférách. Tradičně uspěli Češi (ze sedmi pozitivních výsledků tři), ale kromě stříbrné Ivy Lžičařové byly jejich poslušnosti na hranici limitu. Na poslušnostech přitom byli rozhodčí velmi mírní a ti, kteří na nich limity nesplnili vůbec, museli mít výkony velmi katastrofální.Sutina byla připravena tak, aby do některých úkrytů mohli figuranti vstupovat z prostoru, kde pes nevyhledával, ale jinak byla poměrně jednoduchá. Úkryty, které byly tři až čtyři metry hluboké, poskytovaly dostatek pachu, protože byly zakryty jen tenkou vrstvou materiálu. I ostatní typy (tmavá místnost, horní úkryt) byly pro většinu psů lahůdkou, a tak některým překážela jen vlastní špatná taktika nebo snad blízkost tribuny, která byla prakticky v kontaktu se sutinou. Navíc tyto typy úkrytů se dají trénovat na každém kvalitním trenažéru, jaký je například v Berlíně nebo Wiesbadenu, a psovodi se psy, kteří se kvalifikují na mistrovství světa, by měli mít natrénovány i takové úkryty.V propadlišti skončili i všichni čeští zástupci, ale to v posledních letech v sutinách není žádné překvapení. Z celkového počtu padesáti startujících uspělo devatenáct, což je poměrně vysoký počet a vypovídá o obtížnosti sutiny své.Plocha se rozprostírala vedle mořského břehu, byla zarostlá minimálně z osmdesáti procent a hlavně neměla tvar pravidelného obrazce. To vše spolu s neschopností minimálně poloviny psovodů se orientovat podle mapky na pár hektarech vytvořilo spravedlivé síto.Některým dělala problémy i deka, která nebyla nijak intenzivně napachovaná a byla střídavě položená na zem, přehozená přes větev nebo přes drátěnou konstrukci, vždy tak, aby se pes mohl přesvědčit, že je to jen věc. Většina psů deku ignorovala, někteří jednou dvakrát štěkli a šli dál (bohužel psovodi ukvapeně hlásili nález) a několik psů bez rozmyslu štěkalo na vizuální podnět. Samozřejmě byli i takoví, kteří poslali na „špatně ukrytou osobu“ psa i pětkrát. Nebyl ale nikdo, kdo by kvůli falešnému označení nesplnil limit.Mezi účastníky se šířila mírná panika o obtížnosti terénu a někteří pak spěchali a běhali bez rozmyslu po lese. Přitom ti nejlepší dokázali, že se dá plocha obejít volným tempem a hlídat si hranici za dvacet až dvacet pět minut. Ve zbylém čase, pokud to bylo nutné, se dalo projít středem a dohledat chybějící osobu. Velká část psovodů jaksi pominula fakt, že jednou hranou terénu je hladina moře a malou pláž podél hranice terénu ani neviděli. Nepochopitelné. Nakonec upělo jen sedm ze čtyřiceti devíti účastníků, z Čechů opět nikdo. Z mého pohledu je základní problém v pořádání národních i většiny mezinárodních zkoušek, kdy pořadatelé dělají psovodům medvědí službu výběrem lehkých terénů ve tvaru čtverců a obdélníků. Takové plošné „béčko“ je pak jednodušší než „áčko“ a psovodi se nenaučí zhola nic. Pokud to pochopí více národních organizací, mohou se výsledky na MS 2016 v Itálii zlepšit.

Pavel Šabacký